8. Velká Lečice - Borotice

12.10.2013 16:00

Šťastní jako blechy. Konečně bod

Série porážek zastavena ● Opravdu tvůj gól, milý Okapníku! ● Stallone hadr proti Rambovi z Knína ● Čahoun průbojný jako Bulhar Stoičkov ● Střihavka radil a po zadku jezdil také Průjezďák ● Zajímavé postřehy Hrubeschovy

Kolik radosti může udělat domácí remíza, na které Lečice normálně nehraje. Ta proti Boroticím je po pětizápasové sérii porážek o to cennější, že jsme ji vybojovali v duelu s lepším soupeřem, týmem, co ještě v minulé sezoně kopal okresní přebor. A také oslabeni o krajní záložníky Rákosku juniora a Arnošta i nemocného režiséra Střihavku. Navíc se konečně střelecky probudil Okapník, svůj zatím nejlepší zápas za někdejší Galacticos od Kocáby sehrál Čahoun mladší, mile překvapil Tomaník. Bodejť bychom pak nebyli šťastní jako blechy.

 

LEČICE   –   BOROTICE    1 : 1

Kocába Arena – Když před zápasem téměř všechno funguje, hned se nastupuje s lepší náladou. Lednice v Kaká Areně nezejí prázdnotou, Rohlíček láskyplně objímá litrovky s francovkou, Vyhlídka v roli hlavního pořadatele na hřišti včas a tak protivně čerstvý, že to až není hezké.

V kabině zase jednou přítomni Pišta a Průjezďák, celkem pět hráčů na střídání, i když nemocný Kamil Rada se do dresu nepřevlékal. Kapitán Okapník hlásil menší ranní nevolnost, jak se však později ukázalo, ta mu šla náramně k duhu.

Pakliže se ovšem už v osmé minutě inkasuje, dobrým rozpoložením to zpravidla zamává. Předtím se Lečice na delší dobu uhnízdila v soupeřově vápně, poněvadž zahrávala 113 rohů za sebou. Byť to od praporku nebyly žádné lahůdky pro hlavičkáře, vždycky se to před „dolní“ bránou zajímavě mlelo. V jednu chvíli hlasitě vykřikl Rambo a zůstal ležet na zemi, rozhodčí Petrásek to však jako penaltový faul neviděl.

Hosté nato vyběhli do rychlého brejku, Kozel vyrazil jedovatou střelu, jenomže při nutném odkopu naši stopeři balon až komicky míjeli, až se k němu dostal borotický Anýž a nechytatelnou ranou k tyči otevřel skóre.

Zaplaťpánbůh, že jsme další divočiny před Kozlem přežili, muž s vemenem začal v brance čarovat, aktivnější soupeř zazdíval i to, co se jinak zazdít nedá. Z lečické strany byl nebezpečný jen signál při rohovém kopu, náběh Průjezďákův k hranici šestnáctky a jeho technická střela, jež se jen o kousíček vyhnula tyči. Jednou jedinkrát se za poločas od bránícího beka uvolnil Okapník, mířil však jen slabě přímo do gólmana.

Trenér Hrubesch během přestávky sáhl ke dvojímu střídání – Libuna si stěžoval na bolavou patu a nahradil jej Toman, ve své kůži nebyl Rohlíček, místo něho šel na plac Čahoun junior. Vládce lečické lavičky měl zatraceně šťastnou ruku!

To se projevilo hned po změně stran, kdy Pinďour (jak Čahouna nazývá Václav Dušák), hrající na špici útoku, nasměroval přihrávku přesně do místa, na něž si naběhl Jan Hořák-Okapník a ten snad poslepu jako barcelonský Messi dotlačil balon do sítě. Tuhle trefu již uznáváme, ctihodný kapitáne. Zde už nešlo obalamutit rozhodčího ani PB deník a hlásit se k soupeřovým vlastním gólům!

Borotičtí se v Kocába Areně cítili být favority a hnali se za novým vedením. Ovšem už neměli nárok. Tomáš Rambousek-Rambo předváděl bojovný fotbal, na nějž by se filmový chcípák v podání Sylvestera Stalloneho vůbec nezmohl. Tomáš si začernil obličej, hlavu ovinul šátkem, střílel granáty z luku, nastražoval klády s ostrými bodci, zkrátka začal kosit všechny Vietnamčíky a bolševiky. Odebíral, odrážel balony, hnal se za nimi přes celé hřiště, chodil na standardky. Pokud byl faulován, plazil se po břiše a míče opět získával. Už vystřídaný Španěl na lavičce lapal po dechu a tázal se trenéra, kde se takový hráč v Lečici vzal. „My už ho v Kníně deset let sledovali, dobře věděli, koho kupujeme,“ uchechtl se Hrubesch při odpovědi.

Uchvátil též Jaroslav Zboženský junior. Malá, korpulentní postava, silná stehna, v osobních soubojích zuřivá štěnice a pak tah na bránu. Měl na noze vítězný gól, stačilo trefit zívající tyče. Celý Christo Stoičkov, držitel Zlatého míče z roku 1994. „On když nemá delirium, je to skvělý hráč,“ lebedil si Hrubesch. Z bulharské primadony by možná táhla mastika či pliska, kdežto z Čahouna tentokrát – NIC! Podle některých zlých jazyků mu pomohla nepřítomnost jistého hokejisty, jinak to zase bylo o nečerstvosti…

Domrtva dřeli i další. Kamil Rada v civilu stojící na lavičce tolik kritizoval a zároveň povzbuzoval bývalého dlouholetého parťáka a kamaráda z řad Ševců, až Josef Smetana-Průjezďák také začal jezdit po zadku. Na krajích obrany se překonávali Tomaník a Pišta, bezvadně si počínal druhý stoper Lukašenko, po hřišti létali Bolek a Kojenec. K tomu ještě skvělý Kozel v brance hochů od Kocáby.

Ne že bychom Borotice válcovali, my je přehrávali v bojovnosti a za to si remízu 1:1 zasloužili. Ta však nebude nic platná, nezvítězíme-li v příštím utkání na půdě outsidera z Vysokého Chlumce. „Tohle bude Zápas roku,“ podotkl Libuna a tohle by si měl uvědomit úplně každý, kdo je členem lečického Sokola.                                                                                       

 

Branky: 50. Jan Hořák – 8. Anýž. Rozhodčí: Václav Petrásek (Krásná Hora) 7,5. Bez ŽK. Vrchní komisař: Jiří Krása (Mníšek) 6. Hlavní pořadatel: Václav Rákosník (Krámy) 6,5. Kaká Arena (kantýna): Simona Housková 7. Diváci: 113. Poločas: 0:1. Hráno 12.10. 2013.

 

Lečice: P. Svoboda 9 – Váňa 6 (46. Toman 8), L. Kostečka 9, Rambousek 10, Houska 6 (46. Zboženský ml. 8,5) – Štěpán 8, Josef Smetana ml. 8, Fr. Dědina 7,5, Dušák 7 (74. Fr. Holec ml. - ) – Tokaji 7,5, Jan Hořák 8. Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 9. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.

Lavička: K. Rada, Josef Hrbek. Na stadionu přítomen Víšek. Chyběli: Messi (zranění a zaměstnání), M. Rákosník ml. (hokej), Jakub Hořák (mimo republiku).

Hráč utkání: Tomáš Rambousek-Rambo

Střelci Lečice: 2 – Fr. Dědina, Jakub Hořák, Jan Hořák, Tokaji, 1 – K. Rada.

Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 97 minut (do dalšího zápasu jde s 82 minutami), Josef Hrbek – 9 minut (do dalšího zápasu jde s 28 minutami).

 

Výroky dne

„Čahoune, proč jsi nedal góla?“ (Josef Hrbek na Jaroslava Zboženského juniora) „Protože jsem kokot.“ (Čahounova odpověď)

„Dám si malé pivo, hrál jsem velké hovno.“ (Petr Štěpán-Bolek)

„Mně na výlovu nesedly brambůrky a kofola.“ (Petr Štěpán-Bolek snažící se vysvětlit, proč mu bylo před zápasem špatně a zároveň se chlubící, kolik zkonzumoval slivovice)

 

A co na to: Jan Hořák

Tři koláče a pak hattrick?

Nééé, to bych vůbec nemohl nastoupit…

Sláva, kapitán už za to vzal. Kdo jiný by měl dávat za Lečici góly, nežli sprinter JAN HOŘÁK-OKAPNÍK, jediný klasický útočník od dolního toku Kocáby. A také výkonný předseda KKK, proto si před duelem s Boroticemi pomohl koláčovým dopingem. Tím se ovšem nechlubí. Dává se na konzumaci jablečného moštu a chystá se střílet už jen branky, k nimž mu nebude pomáhat soupeř.

Trvalo to, ale konečně ses trefil. Určitě lepší pocit než hlásit se k vlastencům, že ano?

No tak jsem se minule na Kamýku domluvil s rozhodčím, že ten gól bude můj. Teď byl jasnej a jsem za to rád.

Přiznal jsi koláč a on se přetvořil v gól. Co takhle před Vysokým Chlumcem tři koláče a potom hattrick?

To určitě ne, měl jsem toho teďka plný kecky. Koláče už před zápasem určitě dělat nebudu.

Utíkáš od otázky. Hattrick by za tři koláče opravdu nestál?

To fakt ne. Tři góly bych za tři koláče nevyměnil, to bych ani nemohl nastoupit…

Raději vážněji. Co říkáš na superbojovný výkon Tomáše Rambouska?

Já to o něm věděl. Že je velký srdcař a bojovník. Jenomže se k němu moc lidí nepřidává, leda Pišta. Aby se dařilo, musí bojovat víc lidí. Ještě chci poznamenat – Čahoun skutečně zaválel, protože se předtím vyhnul Rákoskovi. A ten by se měl zase zaměřit víc na fotbal než na hokej, kde mu to tolik nejde.

Myslíš, že se teď Lečice nadechne k lepším partiím a začne pravidelně bodovat?

 Pevně doufám a moc si to přeju. Byla by velká škoda ztratit body zrovna nyní v Chlumci. Libuna má pravdu, čeká nás skutečně Zápas roku.        (msč)

 

fotogalerie zde>>